Z dějin duchovní správy

Doba předhusitská

Prvých zpráv o duchovní správě v Sudslavě se dočítáme v Popisu arcidiecése Pražské, který byl sestaven v letech 1344-1350 Arnoštem z Pardubic.. V archidiakonátu hradeckém a děkanátu kosteleckém je mezi jinými uvedena i fara v Sudslavě,
Jména nejstarších známých farářů je možno číst v knihách potvrzovacích (Libri confirmationum), jež obsahují zápisy o dosazování kněží na uprázdněné fary, které byly rovněž arcibiskupem Arnoštem zřízeny. Podle nich zemřel zde roku 1349 kněz Bohuňek, jehož nástupcem se stal kněz Duchek. Roku 1415 zemřel zde kněz Staněk, jehož nástupcem se stal kněz Mikuláš z Brandejsa, syn p. Jindřicha z Brandejsa na Sudslavě. Ten zde v pohnuté době husitských bouří zřejmě zemřel.

Doba kališnická

Protože smlouva Čechů s církevním sněmem v Basileji, obecně zvaná kompaktáta, kněžím vládnouti statky světskými zakazovala, bylo jmění far a klášterů od světských vrchností zabráno.. Také jmění sudslavské fary bylo zabaveno a protože byla v té době nouze o kněze, duchovní správa zde zanikla. Bohoslužby se zde konaly jen zřídka kališnými knězi a když ani těch později nebylo i knězi luteránskými.
V regestech důchodů panství potštejnského z roku 1587 čteme o duchovní správě zdejší následující: „V té vsi je kostel, založení sv. Martina, ku kterémuž rolí, luk a lesů nemálo, z nichž příjmy k témuž záduší užívají a kněze na to k posluhování přijednávají, kostel a to záduší spravují, z čehož kostelníci počet úředníků činívají.“
Roku 1618 pořídil tehdejší patron zdejšího kostela Jan mladší z Bubna nová registra desátků, jež měli jednotliví osadníci odvádět knězi. Tam doznává farář chlenský Jan, že za dávky odváděné jemu konává bohoslužby v Sudslavě každou třetí neděli. Vsi Lhota Lipanská (Malá), Lhota Dobešova (Velká), Polom a Borovnice patřily k farnosti chlenské.

Doba protireformace

Po bitvě na Bílé Hoře roku 1620 si umínil vítězný král Ferdinand náboženství katolické v Čechách obnovit. Tento úkol nebyl snadný. Katolíků bylo v zemi jen asi 15%. Ostatní obyvatelstvo se hlásilo k vyznání luteránskému a v našem okolí bylo nejvíce Českých bratří. Když bylo kněžstvo nekatolické roku 1622 vypovězeno ze země, nebylo dostatek katolických kněží, kteří by opuštěné fary obsadili. V roce 1621 bylo v čechách světských katolických kněží pouze 200. Tento nedostatek kněžstva nebylo možno rychle vyřešit, proto většina farností byla po roce 1622 bez kněží. Tehdejší majitel statků Borovnice s Chocní Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau povolal na své statky dva jesuitské misionáře. Působili zde po čtyři týdny, ale podařilo se jim na katolickou víru obrátit pouze 80 lidí. Jesuité odcházeli málo potěšeni výsledkem své práce. Teprve roku 1634 byla obsazena katolickým knězem fara v Chocni, roku 1636 fara v Kostelci, roku 1647 fara ve Vamberku. V kraji chrudimském bylo roku 1641 celkem 165 kostelů a pouze 21 farářů.
Osada sudslavská byla roku 1636 svěřena do péče faráře v Chocni Jana Dominika Kočského, kněze řádu kazatelského.
Když byla roku 1641 znovu zřízena katolická fara v Brandýse nad Orlicí, byla spojena sudslavská farnost s farností brandýskou.
Prvofarářem v Brandýse byl Tomáš Ondřej Volfius (1641-1658), jehož náhrobek lze dodnes spatřit za hlavním oltářem tamního kostela. Jeho nástupci byli: Zbyněk Ninivský (1658-1663), Václav Althauer (1663-1681), Jiří Matheides ze Závěti (1681-1692).
Roku 1664 bylo zřízeno z farností hradeckého kraje nové biskupství v Hradci Králové k němuž náležela i sudslavská farnost. Téhož roku byl nákladem patrona Jana Petra Hoberky z Hennersdorfu vystavěn nový dřevěný kostel v Sudslavě, což hlásal nápis umístěný v kostele: „L.P. 1664 jest tento kostel vystavený a ozdobený za urozeného a statečného rytíře J. Petra Hoberky z Hennersdorfu, pána na Borovnici a Závrší a urozené paní Ludmily Bobečkové z Hennersdorfu, rozené Lukařské z Lukavice, paní na Borovnici a Závrší, ke cti a chvále Pánu Bohu všemohoucímu“. Tento starý kostel byl v inventáři popsán následovně. „Chrám Páně pod ochranou Proměnění Krista Pána s kaplí, oratoriem a oltářem s jednou věží dle staročeského způsobu vystavěný, s dobře opatřeným krchovem, na němž kaple ke cti a chvále sv. Jana Nepomuckého spojená s kostnicí se vynachází. V kostele oltář velký a na něm obraz velký, malovaný pod týmž titulem, tabernákl a na něm statua nejsv. Rodičky Boží Panny Marie. Na pravé straně oltář P. Marie Svatohorské, na levé sv. Antonína Paduánského. Křtitelnice měděná, pocínovaná, na kruchtě positiv o pěti mutacích.

Obnova duchovní správy v Sudslavě

Zbožné hraběnce Teresii Eleonoře z Uvařte, rozené ze Žďáru se zželelo poddaných, kteří mívali služby Boží jen zřídka, ke křtu na míli cesty choditi museli a v nemoci jen zřídka kdy svátostmi umírajících zaopatřeni býti mohli. Po vystavění kostela na Homoli vydala 1.listopadu 1692 na zámku v Borovnici zakládací listinu sudslavské fary. Na farářovu výživu věnovala kapitál 2.000 zl., 50 korců pole, louku na 1 fůru sena a ½ leče lesa. Z bojovnického zámku měl dostávat koledy 1 zl. 30 kr. ročně, 10 sudů piva, půl vědra patok z každé várky a z panského špýcharu 9 strychů žita a 8 strychů ovsa ročně. K zařízení hospodářství darovala faráři 4 slepice s kohoutem, 2 husy s houserem, 2 kachny s kačerem, 1 mladou krávu a prasnici. Mimo to 1 lůžko s peřinami: spodnici s 2 cíchami, svrchnici se 2 povlaky, polštář dlouhý se 2 povlaky, podhlavničku se 2 povlaky a dvě prostěradla. Farnímu kostelu darovala 3 stříbrné kalichy, 1 stříbrnou monstranci, 1 stříbrnou kaditelnici s lodičkou, stříbrné ciborium, nový positiv, 3 missály a 3 oltářní kameny.
Vsi Polom, obě Lhoty a Borovnice byly připojeny k sudslavské farnosti. Za odškodněnou bylo dáno kosteleckému děkanovi Benediktu Antonínu Štěpanovskému z Ehrenberku jemuž byl přidělen farní kostel ve Chlenech jakožto filiální, 1.700 zl. Pouze č. 5, 31 a 39 v Polomi odpradávna patřící k potštejnskému panství zůstala nadále přifařena do Chlen. Teprve roku 1792 byly i tyto usedlosti přifařeny k Sudslavě. Desátek však museli majitelé i nadále odvádět do Chlen.
Roku 1692 byl sestaven nový registr dávek, jímž osadníci nově přifařených obcí budou nadále faráři povinni.
Prvním farářem se stal František V. Janeba 1692-1704. 12.-14. května 1692 posvětil nový kostel na Homoli biskup Jan František z Talmberku. V letech 1692-1696 byly vybudovány homolské schody, o nichž se říká, že stály o 1 grešli více, než celý kostel. V roce 1703 byly na homolském hřbitově postaveny kaple Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana.
Za faráře Bohuslava Matyáše 1704-1710 zemřela roku 1705 zakladatelka kostela na Homoli a sudslavské fary. Byla pohřbena v hrobce homolského kostela.
Za faráře Pácala Matěje 1737-1740 byla vichřicí vyvrácena věž homolského kostela. Zvony se skutálely pod kopec.
Za faráře Tomáše Kapouna 1740-1746 byla zřízena socha sv. Antonína 1744, v týž rok, kdy vymřela rodina Zárubů z Hustiřan.
V roce 1746 1788 zde působil děkan Kučera, rodák královehradecký. Pocházel ze zámožné a vážené kupecké rodiny. Byl výborným znalcem a velikým přítelem výtvarného umění. Těchto vlastností dokonale využil k okrase farnosti. Roku 1750 spolu s osadníky zřídil soch sv, Jana na sudslavské návsi a roku 1751 dal přestavět kaply sv. Jana (nynější kostnice) v Sudslavě.
Roku 1756 získala fara kaplana. Toho roku bylo totiž po prodeji borovnického panství zrušeno zámecké kaplanství a zámecký kaplan se stal kaplanem sudslavského faráře. Kaplan bydlel od roku 1754 v kaplance na Homoli. Protože bylo stravování kaplana ze sudslavské fary obtížné, přesídlil kaplan do Sudslavy. Po letech kaplanka na Homoli sešla a byla prodána patronem kostela roku 1834 Františku Provazníkovi s povinností zřídit v nové budově místnost pro kněze a stáj pro farské koně. Když posléze patron kostela nechtěl přispět na opravu místností, skončila služebnost roku 1920.
Za děkana Kučery byl vybudován nový zděný kostel. Ten nahradil starý dřevěný kostel vystavěný roku 1664, který během 17. století sešel. Nový kostel byl vybudován za hladu a moru v letech 1770-1772 nákladem 7.050zl. O pouti 8. srpna 1772 benediktoval nový kostel generální vikář Ferdinand Želízko.
Roku 1773 byl kostel obehnán důkladnou zdí.
Téhož roku vybudoval kníže František Oldřich Wchynský v Hájku kapli sv. Pantaleona, patrona lékařů.
Roku 1774 postavil děkan na farní zahradě „pro obveselení ducha“ malý rokokový letohrádek s mansardovou střechou a věžičkou na střeše.
Roku 1775 byly pořízeny do kostela sudslavského dvě dubové zpovědnice. Současně byly postaveny nové varhany o dvou křídlech a deseti mutacích s cínovými píšťalami za 315 zl.
Na Homoli byla postavena roku 1778 nákladem záduší kostnice za 150 zl. A roku 1779 z příspěvků dobrodinců byl pořízen nynější hlavní oltář.
Po vydání tolerančního patentu Josefem II. Roku 1781 mnozí osadníci, konkrétně v Seči, odpadli od církve katolické k vyznání kalvínskému.
Homolský kostel měl tou dobou mnoho votivních zlatých a stříbrných dárků. Z nařízení Josefa II. Byly tyto věci zabaveny a 27. září 1784 byly ve vrchnostenské kanceláři v Chocni v dražbě prodány. Utržené peníze byly odvedeny do pokladny náboženské matice. Roku 1785 si vyžádal děkan Kučera povolení k přeložení školy z Homole na Sudslavu.Toto se uskutečnilo za jeho nástupce Alexia Petzolda. Jeho péčí vystavěl kníže za přispění osadníků roku 1792 v Sudslavě novou školu.
Jako všude, tak i zde putovala za válek s Napoleonem velká část cenného kostelního majetku do vídeňské mincovny. Roku 1793 odvedl k tomuto účelu farář Petzold stříbrný kříž a dva stříbrné svícny.
Za faráře Josefa Jeřábka (1802-1806) udeřil do kostela v Sudslavě blesk. Ten zničil oltáře sv. Antonína a sv. Vincence. Pro získání souměrnosti byly proto odstraněny i oltáře sv. Barbory a Apoleny. Na Homoli byla roku 1805 postavena dřevěná zvonice.
Farář Jiří Pivečko pořídil roku 1815 homolskému kostelu empírovou kazatelnu za 12 zl.
Za faráře Jana Sýkory byla roku 1839 vystavěna kaple sv. Václava v Turovech.
Roku 1862 za faráře Josefa Slaniny se v noci vloupali neznámí zloději oknem oratoria do kostela na Homoli. Ukradli monstranci, kalich, ciborium, pacifikál, kostelní prádloa jiné věci. Po zlodějích se pátralo bezvýsledně.
14. července 1864 udeřil blesk do věže homolského kostela. Šindelový kryt kostela lehl popelem. Péčí farářovou byl kostel opraven, věž byla opatřena hromosvode, vnitřek byl krásně vymalován, postranní oltáře byly opatřeny novými obrazy a výklenky jižního průčelí byly ozdobeny sochami.
Roku 1867by v Hájku zbořena kaple. Na jejím místě dal hrabě Bedřich Wchynský postavit gotickou kapli Panny Marie.
Nástupcem Slaninovým byl J Kaplan, rodák z Velké Skrovnice, který působil na Sudslavi až do roku 1921. Za něho byl opatřen v sudslavském kostele nový oltářní obraz sv. Jana. Roku 1892 byla slavena na Homoli 200 letá památka posvěcení chrámu. Roku 1893 byl kostel homolský nově vymalován. Ve farním kostele byly roku 1894 pořízeny nové varhany soustavy kuželové za 1.200 zl. a v následujících letech došlo k obnově celého farního kostela. Roku 1902 byl kostel nově vydážděn a malířem A. Muhlem i vymalován. Následujícího roku byl firmou Mudroch a Svatyněk restaurován hlavní oltář. V roce 1927 bylo v kostele zřízeno nákladem 20.000,-Kč elektrické osvětlení a v roce následujícím byly firmou Bř. Kafky z Červeného Kostelce nákladem 10.000,- Kč obnoveny oltáře sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie a pozlacovačem Josefem Špringrem z Ústí nad Orlicí bylo obnoveno všechno ostatní kostelní zařízení.
I homolský kostel byl roku 1913 navě vydlážděn a v roce 1916 tam byly pořízeny od firmy Molzer z Kutné Hory nové varhany.

Zvony

Až do první světové války byly ve farním chrámu Páně sudslavském čtyři zvony a ve filiálním kostele homolském rovněž čtyři zvony. Za války bylo na válečné účely rekvírováno celkem pět zvonů a to: z farního kostela zvonek sanktusový, z roku 1853 pocházející, a zvon velký o průměru 107 cm a váze 688 kg, pocházející z roku 1585, ale v roce 1848 následkem prasknutí přelitý. Zvon měl na sobě na sobě obrazy sv. Josefa a Panny Marie a nápis. „Zvěstuj lidu radost denní, mír a spása buď tvé znění!“
Z homolského kostela byl rekvírován rovněž zvonek sanktusový a oba velké zvony, které byly zavěšené ve zvláštní dřevěné zvonici vedle chrámu, protože chrámová věž se pod jejich tíhou rozestupovala. Menší měl průměr 90 cm a váhu 463 kg a byl na něm nápis „Léta Páně 1693 tento zvon slit jest ke cti a chvále Boží a sv. Anny. Lil Jan Prikovey, zvonař z Mladé Boleslavi“. Druhý zvon měl průměr 110 cm a váhu 1.000 kg. Nápis na tomto zvonu zněl. „Nákladem vysoce urozené paní El. Z Uvařte, rozené hraběnky ze Žďáru, paní na Borovnici, Závrší, a lhotě Lipanské, tento zvon slit jest ke cti a chvále Boží a blahoslavené Panny Marie Bolestné léta Páně 1693. Lil Jan Prikovey, zvonař z Mladé Boleslavi“. Oba zvony na sobě měly znak hrabat z uvařte (koruna s orlicí, dva lvi držící) a obrazy svatých.
Ve snaze zachránit velký homolský zvon podal farní úřad řadu žádostí, až ke kabinetní kanceláři císařské ve Vídni, ale bezvýsledně.
Na Homoli zbyl po té pouze umíráček. Proto roku 1918 pořídil farní úřad pro Homol na dobu, dokud nebude možné objednat nové zvony ze zvonoviny, zvony prozatímní ocelové, které konaly na Homoli službu až do roku 1926, kdy byly převěšeny na Sudslavu, kde sloužily za hodinové cimbály. Téhož roku pak byly pořízeny za rekvirované homolské i sudslavské zvony nákladem 60.000,-Kč nové zvony ze zvonoviny. Pro Sudslavu dva zvony: zvonek sanktusový a zvon velký, vážící 580 kg. Pro homol potom čtyři zvony v celkové váze 1.000 kg. Náklad na zvony uhrazen sbírkami.

Faráři na sudslavské faře od roku 1692

František Janda 1692-1704 Josef Sejkova 1827-1842
Bohuslav Matyáš 1704-1710 Jan Záveský 1842-1853
Tobiáš Webr 1710-1737 Josef Slanina 1854-1876
Matěj Pácal 1737-1740 Josef Kaplan 1876-1921
Tomáš Kapoun 1740-1746 František Beran 1921-
Antonín Kučera 1746-1788
Aleš Petzold 1788-1796
Jan Kolovrátek 1796-1802
Josef Jeřábek 1802-1806
Jiří Pivečko 1806-1819
Josef Volman 1819-1823
František Havránek 1823-1827

Kaplani v Sudslavě od roku 1773

Alexius Pecold 1773-1778 Al. Scharfenberger 1860-1866
Josef Jeřábek 1778-1795 Václav Černý 1866-1868
Jan Sršeň 1795-1803 Karel Syrový 1868-1870
Ignác Koráb 1803-1807 Josef Kaplan 1870-1871
Josef Sejkova 1807-1811 Antonín Brlíček 1871-1876
František Syrový 1811-1821 Frant. Chejnovský 1876-1877
František Zeman 1821-1822 tři roky bez kaplana
Jan Gally 1822-1826 Antonín Bartoš 1881-1883
Václav Šeda 1826-1827 Alois Dolek 1883-1885
Karel Niklíček 1827-1838 Antonín Kaška 1885-1891
Václav Václavík 1838-1839 Josef Bezdíček 1891-1893
Václav Šeda 1839-1847 Josef Portman 1893-1895
Josef Krška 1847-1852 František Beran 1895-1921
Josef Hulata 1852-1860

Od roku 1921 je fara bez kaplana.

V roce 2007 byla farnost na Sudslavi sloučena s farností Brandýs nad Orlicí.
Farářem byl v té době pan Krajíček.
Zároveň byla Homole převedena pod Hradecký kraj.
Za Jiřího Zábranského bylo opraveno oplechování střechy jak na kostele na Homoli tak na sudslavském kostele.
Výměna dveří v kostelní zvonici.
Oprava trámů a výměna střešní krytiny.
Fara prodána Tomaši Zaplatílkovi z Hradce Králové. Ten postupně opravuje budovu.